Vznik destilátů: sklizeň a zpracování surovin

Přemýšleli jste někdy u sklenky svého oblíbeného destilátu, jak dlouhá byla jeho cesta k vám? Co stálo na úplném začátku, kolik času uběhlo, než vznikl finální produkt, kolik lidí se na jeho výrobě podílelo? V první části seriálu Vznik destilátů od semínka po láhev jsme se věnovali základním vstupním surovinám, které představují startovní čáru výrobního procesu. Bez třtiny by nebylo rumu, bez agáve tequily. Nyní se podíváme, co se s rostlinami děje, když nastane čas jejich sklizně.

Vznik destilátů: sklizeň a zpracování surovin

Obilí

Článek nevydáváme v tomto období náhodou. Léto patří žním, v našich klimatických podmínkách probíhají nejčastěji od června do září. Obiloviny se zpravidla sklízí strojově, ruční sklizeň je v dnešní době výjimečná. Zrno musí být dostatečně tvrdé a suché (sklízí se při vlhkosti kolem 15 %), aby jej kombajn z klasu dokázal vymlátit a při následném skladování nezplesnivělo.  

Vznik destilátů: sklizeň a zpracování surovin

Co dál? V případě vodky či obilného lihu pro výrobu ginu je to jednoduché. Zrno se rozdrtí na malé kousky, smíchá s vodou a nechá fermentovat. O této fázi a práci kvasinek si povíme v příštím pokračování. 

O něco zajímavější osud čeká zrno, které se narodilo pro whisky. Před samotnou fermentací musí projít procesem sladování, jež se skládá ze tří kroků: máčení, klíčení a hvozdění. To vše má za výsledek rozložení škrobu v zrnech na zkvasitelné cukry. 

První přichází na řadu máčení, kterým se zvýší vlhkost zrn. Ječmen se vloží do velké nádoby a zalije vodou. Takto se nechá několik hodin.

Poté se voda vypustí, aby se zrna mohla „nadechnout“, a znovu zalijí. Tato fáze trvá zhruba dva dny. Jakmile je koncentrace vody v zrnu nad 40 %, přistoupí výrobce k dalšímu kroku, klíčení. Slad se rozprostře na podlahu haly, v níž je dostatek vzduchu a tepla. Zrno se v pravidelných intervalech otáčí a prohazuje, aby nehnilo. Poslední fáze učiní klíčení přítrž. Pokud by ho výrobce nezastavil, zárodek rostliny by spotřeboval veškeré živiny pro sebe. Hvozdění tedy znamená vysušení zrn (na vlhkost 4-5 %). Hvozd si lze představit jako dvoupatrový komín. Spodní část je určená pro vytápění a horký vzduch se nese k druhému patru s rozprostřenými naklíčenými zrny. Nezřídka se zatápí rašelinou, jejíž vůni pak zrno a následně i whisky přejímá.

Vznik destilátů: sklizeň a zpracování surovin

Cukrová třtina

Také sklizeň třtiny může probíhat strojově, avšak na řadě míst, zvláště těch těžko dostupných, přetrvává ruční práce. Sklizeň začíná zapálením pole se třtinou. Jedním důvodem je o opálení spodních uschlých listů, aby se sběrači s mačetami dostali co nejníže k zemi. Ve spodní části rostliny je totiž nejvyšší koncentrace cukrů. Druhým důvodem je odehnání hadů, kteří se v poli s cukrovou třtinou mohou ukrývat. 

Po odseknutí musí sběrač třtinu ještě očistit, tedy zbavit listů a horní části s minimem cukrů. Ti nejlepší takto za den zpracují až několik tun cukrové třtiny. Následuje závod s časem, jelikož třtinu je nutné zpracovat do 24 hodin od sklizně. Poté se začíná kazit. Proto se zpracovatelské závody nachází v blízkosti třtinových polí. Po převezení z pole se jednotlivá stébla rozřežou a vylisují. 

Rum lze vyrobit přímo ze šťávy cukrové třtiny. Neméně obvyklou cestou je, že se šťáva nechá povařit a následně zchladit. Tento proces se několikrát opakuje a na jeho konci vzniká třtinový cukr a melasa. Také z ní lze posléze vyrobit rum. 

Zbytkům po vylisování cukrové třtiny se říká bagasa. Tento odpadní materiál najde další využití jako biopalivo či při výrobě stavebních materiálů. 

Vznik destilátů: sklizeň a zpracování surovin

Agáve

S agáve je třeba mít trpělivost. Rostliny jsou připravené ke sklizni po 8–10 letech od vysazení. Jakmile agáve dozraje, nastává ta pravá chvíle celou růžici u země odseknout a očistit od listů. Tím se odhalí srdce (piña), které se dopraví do palírny. 

Zde se agáve rozřeže na menší kusy a ty vloží do kotle, kde se několik hodin vaří. Účelem je podobně jako u obilí rozložit škroby na zkvasitelné cukry. Hmota, která po upečení připomíná povidla, se ještě vylisuje. Poté se naředí vodou a následuje fermentace. 

Vznik destilátů: sklizeň a zpracování surovin

Réva vinná

Sběr hroznů probíhá v různých ročních obdobích v závislosti na podnebí. Zatímco v našich zeměpisných šířkách trvá vinobraní od konce srpna zhruba do poloviny listopadu, v Jižní Americe začíná na konci února a v Austrálii dokonce už v lednu. 

Prvním krokem při zpracování je odstranění jadérek z bobulí. Odjádřené bobule se nazývají rmut. Ten se následně lisuje na vinný mošt. Nyní má výrobce několik možností zpracování. Po fermentaci je možné vinnou šťávu rovnou vypálit, případně z ní vytvořit víno a teprve z něj pak vznikne destilát. Nazmar nepřijdou ani matoliny, zbytky hroznů po vylisování. Například v Itálii z nich vzniká známá grappa. Ale obdobu najdeme i na Slovensku (terkelica) či v Řecku

Vznik destilátů: sklizeň a zpracování surovin

Ovoce

Pokrok nelze zastavit. A tak na sklizeň švestek, meruněk a dalšího ovoce, jež dozrává od června do září, už není potřeba armáda sběračů. Stačí jich několik a jeden setřásací stroj. Následný proces nám už není neznámý: ovoce se očistí od stopek a pecek, rozemele na tzv. břečku a nechá kvasit. U švestek, které obsahují dost vody samy o sobě, není nutné už nic dalšího přidávat. 

Vznik destilátů: sklizeň a zpracování surovin

Brambory

Poslední surovinou, kterou jsme posledně zmínili jako jednu z možností pro výrobu vodky, jsou brambory. Také jejich sběr je v současnosti převážně strojový. Velké zvláštnosti neobsahuje ani příprava suroviny na další vzrušující cestu, na jejímž konci čeká hotový destilát. Brambory se jednoduše rozdrtí na menší kusy, přidá se voda a enzymy, jež dokážou rozmělnit škrob na fermentovatelné cukry. Následuje kvašení. Ale o tom si skutečně řekneme více zase příště. 
**